Červenec 2008

Honzíkova cesta aneb od nikud nikam a zase na zpátek 4. díl

31. července 2008 v 13:17 | Kryšpín |  Beztak.com
Opět se omlouvám za zdržení...tentokrát to mělo svůj podstatný důvod. Posledních pár dnů sem neměl náladu na nic, natož na psaní článků...teď to teda není o moc lepší, ale kvůli svým problémům vás přece nenechám dýl čekat na další díl Honzíkové cesty...takže ještě jednou sorry a dem na to.
Druhá půlka druhého dne, konečně v kempu a...první volná :-D
Právě sme došli do Pohořelic...kvalita. Sedli sme na nějakou lavku blízko centra a poobědvali sme. Rohlíky a šunkovej salám to jistil. Celou dobu sme si pochvalovali místní obyvatelstvo...což nebudu moc rozvádět a radši to elegantně přeskočím. Koupili sme si točenou zmrzlinu a vyrazili na cestu. Věděli sme že se potřebujem dostat k dálnici, která míří na Mikulov. Takže sme vyrazili za první směrovkou ukazující Mikulov. Množství silnic nás trochu zmátlo, ale já celou dobu věděl kam jít, protože to tam trochu znám. Koukal sem na silnici, o které sem byl přesvědčen že je to dálnice D2, po které často jezdívám. Přesně sem věděl jak se k ní dostat, ale když sme pomalu přícházeli k odbočce tak mě Celestýn zastavil že se vrátíme a pudem tam po polňačce přes pole (to si prosím opět zapamatujte). Ten nápad že se budem vracet mě moc nenadchl, už z toho důvodu že sem zrovna táhl stan. Ale nechal sem se přesvědčit...došli sme k té polňačce a říkám Celestýnovi že si to teda zkrátíme přes pole. Celestýn nechápal...myslel totiž že chceme jít úplně jiným směrem...jenže tím směrem bysme došli v lepším případě do Brna...v tom horším samozřejmě do Troubska.
Takže sme šli přes pole, kde byly posekaný asi 20ti centimetrový klasy. Každé Celestýnovo došlápnutí okomentoval peprnějším výrazem na mou osobu. S čehož sem usoudil že trasa přes pole se mu moc nezamlouvá. Došli sme k silnici, o které sem se dovnímal že je to dálnice D2...samozřejmě že nebyla. Ale už sem si byl naprosto jistej kde sme a kudy jít. Napojili sme se teda na další silnici kde sem si všiml že místo, na kterém mě Celestýn zastavoval že se vrátíme a pudem jinudy než sem chtěl, je asi 100 metrů od nás. Takže sme si obešli místní budovu JZD a prošli sme dementní pole, aby sme se zase téměř vrátili na místo kde sme byli před půl hodinou. Začal sem pochybovat o našem duševním zdraví a od té doby bylo všechno po mým. Podle toho to pak taky vypadalo.
Už sme nasadili správnej kurz, podle, kterého sme se začali řídit. Už sme nemohli jít špatně protože sme šli po dálnici a kolem už naštěstí nebyli žádný lesy, vesnice nebo budovy, které bysme mohli obejít a tím si trasu prodloužit. Takže jelikož nebylo kam uhnout tak sme šli v poklidu...sem tam na nás někdo zatroubil nebo zamával (což byla určitě forma posměchu že musíme jít pěšky). A tak sme jednou za čas taky na nějaký auto zamávali. V paměti mě už asi navždy zůstane týpek, kterej v jedné ruce držel mobil a druhou nám mával...doufám že je ještě na živu. Pak taky řidič kamionu, kterej asi usnul a jenom těsně nás minul...potom málem zahučel do škarpy...nakonec to ale uřídil. No a tuhle část už přeskočím, protože se nedělo nic moc zajímavýho.
Došli sme na Mušov...pociťoval sem radost, protože bylo asi pět hodin a už sme překonali trasu, kterou sme si vytyčili jako cílovou. Hotovo...už jenom stačilo najít místo kde postavíme stan. Já chtěl jít do kempu, ale Celestýn nesouhlasil. Stan chtěl rozložit hned vedle toho kempu a kousek od cedule "Zákaz stanování". Nějakej čas sem ho přesvědčoval a nakonec se to podařilo. Kolega zaplatil jednu noc v kempu a mohli sme v klidu rozložit stan. Kemp do kterého sme vlezli je největší v ČR...takže tomu odpovídal počet lidí...a taky vzdálenost jakou sme museli urazit abysme se dostali asi do půlky kempu kde sme stan mohli rozložit (asi 1 km od vchodu). Vybrali sme si luxusní místo, ale nějakej týpek nás překvapivě slušně požádal jestli bysme nemohli jít jinam že by na to místo mělo přijet asi osm aut. Tak sme teda popošli o několik metrů dál. A začali sme stavět stan...čímž sme na sebe upozornili okolí. Teda hlavně stylem jakým sme ho stavěli. Protože já sem na tym udělal zas něco blbě, takže sme ten stan stavěli asi půl metra nad zemí, ale povedlo se. Přišel za náma jeden plešatej týpek (mohlo mu bejt asi 25) a divil se jak sme ten stan postavili. Že oni ho prej stavěli úplně jinak :-D...což mě nepřekvapilo. Dali sme se do řeči a dozvěděli sme se že dojel autem s kamošema z Archlebova. Prej se asi třikrát ztratili...přičemž sem se značně pousmál. Pověděli sme mu o naší cestě a on se smál a říká "No jo...lesy sou zrádný...tam musíš totiž za prvním hříbkem do leva a pak už je to jasný". Borec nešetřil hláškama a furt si stěžoval že maj všichni stejný stany jak on. Vlezli sme do stanu a vybalovali věci...u toho sme si opakovali "Kdo si myslíš že ti to bude prat?? DEBILE !!" což je dnes už slavná hláška Celestýnovi matky. Po asi třetím zvolání této hlášky slyšíme z dálky od toho týpka z Archlebova rozzuřený "Nenadávejte si tam !!". A pak už jenom posloucháme co si ti týpci kvalitního povídaj. Dva borci si kopali a u toho hlásí "První volná" druhej nechápe a ptá se "Jak chceš hrát na první volnou, když sme jenom dva?" (První volná se totiž dá hrát jenom při bagu, kde sou potřeba minimálně tři osoby). Pak už si jich kope víc a jeden volá "Patu, patu" a druhej reaguje "Ranu". Vylezli sme ze stanu a koukám jak jeden týpek odchází a ten plešatej na něho řve "Běž...a bez piva se nevracej". S povzdechem sem se usmál a řekl si "Tady se nám bude líbit".......
A pokračování bude příště...dozvíte se co se dělo v noci, jak probíhalo moje setkání s Black metalistama...a už se taky blíží konec pochodu...

31.7.Ignáce

31. července 2008 v 12:44 | Ignác Kolovrat |  Ignácova houpačka
Už pár dní sem tady, ale nbylo co napsat a tak sem píši až teď. Deska mám svátek, takže chci slyšet gratulace. Zatím sem slyšel jednu :) No na seznamu sem našel video který se mi hafo líbilo, tak tady to máte :
Ignác

Jedu na pár dnů pryč......

25. července 2008 v 14:46 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Zdravím...jelikož tu asi do úterý/středy nebudu tak ode mě nečekejte žádnou spešl aktualizaci a nebo další díl Honzíkové cesty. Tím to bych rovnou chtěl požádat kolegu Celestýna, jestli bude mít chuť tak ať klidně další díli napíše on. Jen nějaký detaily bys mohl vynechat...jak sme se domlouvali...však víš :-D.
Pokud vás zajímá kam jedu tak to si nechám pro sebe, protože je to celkem jasný.....
Jinak jak přijedu tak doufám že dostanu chuť zrealizovat se všema tady na blogu takovej menší projekt, kterej už delší dobu nosím v hlavě. No uvidí se...jo a taky bysme pak mohli už konečně trochu víc rozhejbat rubriku Profily. Ale nebudu zbytečně předbíhat....tak se teda zatím na pár dnů loučím....ahoj
P.S. vím že tenhle článek bylo absolutně zbytečný psát, ale aspoň rozšířím svou rubriku o další zářez........navíc, půlka článků na tomhle blogu bylo zbytečný psát....takže asi tak.....

Honzíkova cesta aneb od nikud nikam a zase na zpátek 3. díl

24. července 2008 v 13:31 | Kryšpín |  Beztak.com
No...předně...sorry za zdržení, nějak se mě do toho psaní nechtělo.
Jinak k pochodu...opravdu sem toho první den moc nesnědl. Na jídlo sem neměl náladu, jelikož mě v duchu pořád strašili amazonky. A taky sem věděl že Celestýn doma moc nejí tak sem mu těch 12 rohlíků z 15ti nechal :-D...a udělal bych to pro každýho dobrýho kamaráda o kterým vím že doma mu nedaj nažrat....
Prase Vaněk samotář a první půlka druhého dne
Takže teď se teda stále nacházíme v Dolních Kounicích. Jdeme a dostali sme se do slepé ulice...tak se ptám nějakýho dědy (kterej mě připomínal mrazíka v trenýrkách) jestli neví jak se odtud vymotat?? Tak mě odpovídá otázkou "A kam se jako chcete dostat??"...říkám "No z těchhle Kounic"..."Tak si vylezte na rozhlednu a uvidíte". No nepotěšil mě teda.....jelikož rozhledna byla na kopcu a celkem daleko od nás tak sme tento ( jistě vysoce "kvalitní") názor zamítli. Šli sme jinou cestou...našli sme meruňkovej sad, přelezli plot a postavili stan (spíš Celestýn postavil, protože kdykoliv sem něco udělal tak mě řekl naše oblíbené "Di vod toho, debile"). Zalehli sme a probírali korespondenci...na stan nám furt kapala voda. Celestýn prohlásil že nám někdo fluše na stan...napadlo nás že za stanem asi stojí celá vesnice a hrajou kdo nám líp plivne na stan...a podle Celestýna prej vede Jaroš.
Naši představivost sme mohli použít opět kolem půlnoci (této první noci pod stanem). To sme zvenku slyšeli strašný pazvuky...zřejmě nějaké divé zvěře. Celestýn hned prohlásil že je to divoký prase s metrovýma klama a chce nás zabit...mě napadlo že je to daněk. Celestýn se stále držel svého názoru a opět prohlásil že je to prase samotář s metrovejma klama. Když sem mu zopakoval že by to mohl být daněk tak mě zaskočil otázkou "Jakej Vaněk??". Takže sme se nakonec shodli že to bylo prase Vaněk samotář s metrovejma klama. Nakonec se mě podařilo usnout a v klidu sem spal...jenom Celestýn se ještě celou noc budil.
Ráno sme sbalili stan (opět Celestýnova výsada) a zašli do místní jednoty (samozřejmě s názvem "Jaroš"). Tentokrát sem už normálně posnídal...celou dobu sme chválili rohlíky s Dolních Kounic a po snídani asi kolem půl desáté sme vyrazili směrem na Pravlov. Pravlov byl vzdálen asi 2 km, které sme zvládli kupodivu rychle. (Poznámka Celestýna: Pravlov mě učaroval. Stál sem na silnici a viděl značku že začíná Pravlov. Otočil sem se, ušel zhruba 3 metry a viděl značku že Pravlov končí). A na jedné zídce sme vytáhli mapy a rozhodli sme že pudem jinam...samozřejmě do míst, ke kterým mapu nemám. Šli sme teda směrem na Pohořelice...a první dědina, kterou sme potkali byla Kupařovice. Tam sme se definitivně shodli že jdeme na Mušov. Po nějaké době sme došli k nějaké vesnici...jelikož cedule s názvem byla ještě trochu daleko od nás tak sem se ji přečíst ani nesnažil, ale kolega Celestýn ano. Přivírá oči a říká "Začáteční písmeno je P a na konci je O". Přišli sme k té ceduli a čteme: "Malešovice"...kolegovi výmluvy že to C a E vedle sebe vypadali jako O mě moc nepřesvědčili. Po Malešovicích následovali velice nesympatické Odrovice. Cesta byla dlážděná velkýma šutrama...asi třikrát většíma než normální dlažební kostky. A místní kostel vypadal jak z hororu o upírech z padesátých let. Tam sme si prohlídli mapku a já řekl že chcu jít do Smolína...takže sme nakonec došli do Cvrčovic.
Cvrčovice byli větší než sem předpokládal a hned na kraji nás přivítala trojice úplně stejnejch psů. Byli malý, bílí, a štěkali na nás jak o život. Jenom jeden vypadal že je už asi starší ročník protože po každým druhým štěknutí si dal pauzu na rozdejchání.
No a hned za Cvrčovicama sme vlezli do Pohořelic....
A co se dělo dál se dozvíte až v příštím dílu...ale rozhodně to bude stát za to...popíšu vám jak sme šli kvalině po dálnici, na Mušov do kempu a potkali tam bandu velice zajímavých týpků z Archlebova.

Kikuša, Denda, babka a sedřený kolena

23. července 2008 v 17:30 | Celestýn |  Celestýnova pekárna
Zdravim. Máme za sebou s Kryšpínem velice zajímavej večer tak se musíme podělit. Kikuša (neboli KiKuŠa) nás pozvala k ní domů, jelikož rodiče nebyli doma. Sejít sme se tam měli ve složení Já, Kryšpín Kikuša a Denda (které řikám Katka). Mělo to probíhat tak že přijdem v 10 večer a odejdem v 8 ráno. K našemu (teď už milému) překvapení to dopadlo uplně jinak.
Došli sme o půl 9 a vybalili pití co sme donesli. Chvilu sme kecali a dráždili Besinu, která si mě jako jedinýho neoblíbila. Ale já ji taky ne tak ať nemachruje. Kikuša vymyslela že pujdem pro cigára. Tak sme šli koupit do medvídka (vyhlášená Bystrcká večerka) LMka. Došli sme a zapálili sme si venku ve výklenku. Kikuša ale zapoměla doma mobil. Volala jí na něho babka a když to Kikuša nebrala tak došla (vlastně doběhla, ale to až později). Odemkla si, a viděla Kryšpína s Dendou u nich v pokoju. Potom zjistila že sem venku aji já a vyhodila nás. Pamatuju příjemný věty co řvala na Kikušu :"To budeš muset být ještě moc hodná abych to neřekla taťkovi". Šli sme teda asi o půl 10 domů. Já sem zavolal po cestě Kikuši a řekla ať se vrátíme pod okna že pudou aspoň na balkon. Tady začal náš nekonečnej smích s Kryšpínem.
Začlo to hláškama: "Dyť si taky babka tahala kluky dom tak ať nedělá" pak "Dyť si taky její děda tahal domů kluky tak ať nedělá". Pak sme zjistili že její babka volala a už za 3 minuty byla u nich. Má to přes půl ulice a má nějaký leta že. Tak to začalo zas: "Hej ona určitě běžela, "Jo všiml sis jak měla sedřený kolena? Beztak spadla jak letěla". Teď projelo auto a zasvítilo na nás chvilu:
"Hej pozor babka zas valí, teď si vzala baterku",
"Hej teďka přivalí a na kolenách obvazy......a na hlavě helmu."
"Teďka přide zpátky dom a dědek si tam zatím natáhl kamoše"
Po bujarým smíchu nás napadlo že přemluvíme Kikušu aby nás pustila zpátky nahoru. Že babka už stejně nedojde že obvazuje kolena a lokty a vyhazuje dědovi kamoše. Kikuša nechtěla protože myslela že se babka vrátí. Vymysleli sme teda kvalitní plán: Že zamknem a necháme klíče v zámku, babka se tam nedostane a tak bude muset zazvonit a my mezi tím vyskočíme zezadu oknem (bydlí v přízemí). Asi 15 minut přemlouvání od nás třech nepomáhalo, ani hlazení nohy ode mě nepomohlo. Nakonec že teda pujde aspoň ven na schody. Teď sem věděl že už je to v cajku a nahoru se dostanem. Samozřejmě sem zabodoval a pod podmínkou že všecko zhasnem a ve 4 ráno odejdem sme vstupovali ke Kikuši domů. Samozřejmě sme komentovali ten plán:
"Hej jak vyhazovala babka ty dědovi kamoše tak uplně vidim jak zepředu baráku řve babka na dědu a ze zadu vyskakujou kamoši z okna jak my"
"Jo a podávaj si škopky"
Kikuša pořád připomínala že budem muset fakt tím oknem a Kryšpín že prej :"heeej já chu ještě jedoou" Tak sme se domlouvali že si skočíme dvakrát. Kikuša zatím zdrží babku u dveří a my se budem vysazovat a skákat pořád dokola.
No došli sme do pokoja, dali sme boty k oknu kdyby sme fakt skákali, a zalehli do postele.....všici čtyři do jedné. Jako na letiště ne na postel pro jednoho. Ještě sme leželi na šírku takže sme měli celou dobu nohy, jak řikala Denda, v luftě. No od té doby sme asi každých 5 minut přpoměli a obnovili hlášku o babce, dědovi a jeho kamarádech. Teď nás napadlo že babka už nepřide protože má sedřený nohy, tak vyšle dědu a ten k nám dovalí ty kamoše a zakalíme. "Babka mě vyhodila tak sme tady". Pořád po tom pokoju běhal pes holky se pořád lekali co to je.
"To je babka, tady byla schovaná pod postelí"
"Hej to je pravda, my máme strčenej klíč v zámku a vona zatim vylezla nahoru tím oknem ze kterýho sme měli skákat"
No babka už nedošla, ani děda, tak sme si povídali a tak dál a tak dál.....a dál ještě. Ve čtyři ráno začla být Kikuša nervózní a že máme jít. Poslechli sme a ve třičtvrtě na 5 sme vstávali z postele :-). Já že si to skočíme aji když nemusíme. Vylezl sem z okna a hlásím na vedlejší okno :"Nebojte paní, sme tady jenom na skok"
Skočil sem. Bylo to celkem vysoko, ani sem to nečekal. Po mě skákal Kryšpín :-D Dopadl a rozplácl se jak malý děcko :-D strašně vtipný mě to přijde. Prostě letěl a najednou plesk a ležel jak dlouhej tak širokej :-D. No pak sme šli na benzínku pro snídani, na chvilu k nám do kočárkárny a pak ke Kryšpínovi dom. Přidem do pokoja tam právě probuzenej Cement a prohlásil:"Hej vy ste geji" Za chvilu vstal a já zalehl do jeho postele. Kvalitně se od půl 7 do 11 prospal. U Kryšpína sme mohli byt protože byli rodiče v práci.
No já sedím, rozespalej, přikrytej Cementovou peřinou a do pokoje vešel jejich tata. Pozdravil sem, on mě a všecko v klidu. Pak sem si ale vyslechl Kryšpínovu historku.
"Hele takhle sem se teďka sprchoval, zamkl sem se abys tam nešel a někdo se tam dobývá. Křičím: Heeej piiičo co jeee?? Otevřu dveře a tam můj otec" :-D.
Kikuša s Dendou nás potom ještě pozvali na oběd. Písmenková polívka a Kuře na paprice ze sáčku byli luxusní. Tím to celý skončilo a my šli domů.
Dík holky byl to krutej večer :-)

Honzíkova cesta aneb od nikud nikam a zase na zpátek 2. díl

21. července 2008 v 21:27 | Kryšpín (Celestýn) |  Beztak.com
Tak mám tu pro vás druhej díl našeho slavného putování...
Jelikož mě minule Celestýn moc nedoplňoval (jak ste si určitě všimli) tak to teď zkusím opět sólo. Však kolega mě kdyžtak opraví.....
Moje deprese, moje noční můra a "Zítřek moudřejší večera"
V tuto chvíli se tedy nacházíme na náměstí...můj optimismus byl neskutečně nahlodanej prvním debaklem a nenápadně zkouším Celestýnovi nadhodit jestli by nebylo lepší nasednout na autobus a někam se dopravit. Ten mě odbije prohlášením "Zítřek moudřejší večera"...později mu došlo že chtěl vlastně řéct smysluplnější "Ráno moudřejší večera". Z Troubska sme vyrazili směrem na Střelice...shodujeme se že pokud nějakou oklikou zase skončíme v Troubsku tak nasedneme na autobus a vrátíme se do Brna. Naštěstí sme došli do Střelic...tam sem Celestýnovi předal stan a sedli sme si na lavku, kde kolega nadšeně sledoval boj o přežití mezi housenkou a mravencem. Já fandil mravencovi a Celestýn housence, ne kvůli tomu že já sem menší stejně jako mravenec a Celestýn větší stejně jako housenka, ale kvůli tomu že mravenec byl evidentně silnější než housenka, stejně jako já sem evidentně silnější než Celestýn :-D.
Po pravdě to bylo kvůli tomu že Celestýna mravenci neskutečně štvali. Po pár minutách sme odešli (ale určitě vyhrál mravenec) a šli sme téměř mlčky...únava se už začínala projevovat. Procházeli sme kolem nějakýho dominikánskýho kláštera pro ženy, kde mě začala zahalovat úzkost. Protože ten klášter vypadal luxusně...já totiž když vím že se na takovým místě shromažďují jenom ženský tak si umím živě představit co se tam asi děje za nechutný prasárny. Neříkám že se tam něco takovýho děje, ale takhle nějak vypadá moje nejhorší noční můra. Být chycen, mučen a být donucen k nějakým nechutným, úchylným praktikám, kterýma budu muset obšťastňovat nějaký padesátiletý panny...no fuj...z ničeho nemám takovou hrůzu jako z tohohle. Ale pokračujem dál v cestě...
Jelikož sme šli lesní silnicí a byli sme ještě dost blízko toho kláštera - vedle kterýho byl mimochodem i ústav pro tělesně postižené jedince (což je pro mě ve spojení s tím klášterem dost šílený místo) - tak sme si vzájemně naháněli hrůzu tím že tady pobíhaj nějaký amazonky, který nás potom odvlečou do toho kláštera. Našťestí sme došli do Radostic k místnímu luxusnímu koupališti. Pokračovali sme dál a na jedné autobusové zastávce sme si dali pauzu. Tam sem konečně zavolal Dendě a řádně se najedl. (Řádně najedl znamená že si dal 2 rohlíky a 4 pátky salámu, zatím co já sem dal 4 rohlíky 6 plátků a půl paštiky)Později tam přišla jedna tetka z vesnice, která nám vyprávěla samý pěkný věci. Jakože "zajděte si tam a tam, ale pěšky by se vám asi moc nechtělo co?" nebo "hmm dneska je blbý počasí, to asi není moc pod stan že?"...jak by řekl Celestýn...a třísk !!
Nabyti novými poznatky o vidlácích sme opět vkročili na cestu a pokračovali v putování. Tentokrát sme nasadili směr Prštice a Silůvky. Řeknu vám...tyhle dvě dědiny opravdu upřímě nenávidím. Protože mezi těmato vesnicema sem se dostal do takový deprese že, kdyby to okolnosti dovolili tak bych nasedl na první vlak směrem na Brno. Fakt šílený...v Pršticích sme potkali dvě babky, který seděly vedle sebe na lavce...my od nich byli takovejch 50 m...a řvaly na celou dědinu, nějaký nový drby, který se jim za celej den podařilo zjistit. Prštice sme opustili a hned navazovali Silůvky, kde sme doplnili zásoby...Celestýn si koupil mýdlo "Jaroš" (samozřejmě se tak nejmenovalo) a já si koupil ledovej čaj. Celestýn si celou dobu všímal lidí, kteří v obchodě nakupovali. Prohlásil že to sou všichni dementi a shodli sme se že asi utekli z toho ústavu nedaleko kláštera, který obývaly ty amazonky.
Původní plán byl, pokud vím, dostat se do Ivančic. Nakonec sme šli do Dolních Kounic (tentokrát záměrně)...celou dobu nás strašilo pomyšlení na to že bysme se zase objevili v Troubsku. A během této cesty se moje deprese prohloubila až tak že Celestýn ze strachu že mu řeknu že jedu dom nesl asi hodinu stan aniž by na toto téma řekl jediné slovo (opakuji že sme si stany předávali po půl hodinách). No a nějakým úžasným zázrakem sme došli do Dolních Kounic. Bylo asi půl šesté a asi hodinu sme posedávali na místních lavkách. To že konečně sedím a že už dneska nikam nejdem mi značně zlepšilo náladu. Na náměstí...nebo kde...nás zdravila nějaká dvanáctiletá, uječená holka s nějakým buzikem, kterej měl pofiderní hlas postaršího řidiče traktoru. Kolem sedmé hodiny sme si začali hledat vhodné místo na rozestavení stanu.........
A jak to probíhalo si nechám na příště...ale řeknu vám...ten den ještě zdaleka nebyl u konce....

Honzíkova cesta aneb od nikud nikam a zase na zpátek 1. díl

21. července 2008 v 13:43 | Kryšpín |  Beztak.com
Sme zpátky !!!
Asi se většina z vás díví...co že se to stalo že sme tak brzo ukončili naši tůru. Můžu vás v klidu vyvést z bujarých oslav...nic se nám nestalo...
Přesto se toho stačilo stát opravdu až moc...tak moc....že si to rozdělím na víc etap.
Pomůže mě s tím i kolega Celestýn, který bude své poznatky vepisovat kurzívou.
Původní plán
Původně bylo v plánu jít na týden na Jih...dostat se do Rakouska a po svých se opět vrátit. V plánu bylo si vzít každej jenom 500kč.
Jak to nakonec bylo
Šli sme oklikou, úplně jinou cestou, párkrát sme zabloudili, do Rakouska sme nešli, z plánovaných sedmi strávených dnů na cestách sme postupně zkracovali až na současné 3 dny a 2 noci. A co se týče peněz? Já sem měl 1200kč a Celestýn 70kč.
Začátek cesty aneb Jaroš kam se podíváš
Podařilo se nám vyjít v 7:36, protože sem přišel pozdě. Malinko pršelo, což nám moc nevadilo. A šli sme okamžitě do Billy. Cestou sme se stavili u nás protože sem si zapoměl nabíječku na mobil. Později sme zjistili že sem zapoměl ještě mapu okolí Brna, baterky do foťáku (takže sorry, ale fotky nebudou) a taky kartáček na zuby. V Bille Celestýn nakoupil patnáct rohlíků, deset deka šunkovýho salámu, nějaký pití a kvalitní kuřecí paštiku za 7 korun. Oznámil mě že to máme na celej den a mohli sme vyrazit. Šli sme směrem na Hitlerovu "dálnicu" a na Troubsko...procházeli sme lesíkem a vidíme jak je tam prázdnej nákupní vozík...luxus. Takže sme do něj naložili stan a Celestýn mohl vozík tlačit. Tlačil asi pět minut, to sme došli na konec toho lesíku a začalo kukuřičný pole, kterým sem si nemohl dovolit jít...hlavně kvůli své výšce. Navíc už celkem dost pršelo a Celestýn zjistil, že má promoklou karimatku a spacák. Já na tom byl celkem dobře.
Takže mě Celestýn předal stan (předávali sme si ho po půl hodinách...a byl fakt dost těžkej), vozík sme nechali v lesíku a šli sme po dálnici. Krom toho že mě zatíkalo do bot se moc vážnýho nestalo takže tuhle část přeskočím.
Přišel jeden s klíčových okamžiků celé naší etapy. Došli sme do Troubska a já říkám že pudem rovně (tohle si dobře zapamatujte) a Celestýn reagoval že pudem radši směrem na Popůvky. Takže sme teda šli na Popůvky, jdeme a vidíme cedulu s nápisem "Bagry Jaroš" a neubráníme se smíchu. Po padesáti metrech v šoku koukáme na další cedulu tentokrát s nápisem "Penzion a Restaurace Jaroš". Nevěříme svým očím a rozšiřujeme debatu o Jarošovi. Řešili sme že Jaroš je asi starosta Popůvek a má to tam celý pod palcem. Podle Celestýna se jmenuje Franta Jaroš a vlastní všecko v Popůvkách. Takže sme šli kolem obchodu a Celestýn povídá "Hele Potraviny Jaroš", jdeme kolem brusírny nožů "Hele brusírna nožů Jaroš", pak si ale všiml že ta brusírna nosí nějaký jiný jméno a tak povídá "Á konkurence". Debatu sme uzavřeli (jako neuzavřeli, protože sme vlastně všecko přejmenovávali na Jaroš) tím že všichni v Popůvkách se jmenují "Jaroš"...dokonce i ženy a dívky. Jdeme lesem, s kterýho sme vylezli úplně mokrý. Potkáváme zahrádky a na jedné staví garáž (nebo co to bylo) nějakej chlapík. Tak Celestýn hlásí "Hele mladej Jaroš vole". Smějeme se tomu a procházíme kolem spadené značky, která označovala zastávku (opět si to řádně zapamatujte), jdeme ještě trochu dál a já si všimnu označení jedné zahrádky, kde bylo psáno "Troubsko". Takže sme vlastně šli z Troubska do Popůvek abysme se zase vrátili do Troubska (akorát jinou cestou). To to zjištění nás položilo...navíc sme zašli trošku dál a zjistli sme že ještě furt vidíme Brno. Mě ještě k tomu znepokojilo to že ještě pořád vidím barák ve kterým bydlí Zeman. Takže sme razantně změnili směr a zašli přes louku do dalšího lesa. Tam sme si dali pauzu.
Po asi půl hodině sme opět vyrazili. Procházeli sme lesem a mě napadlo (k né moc velkému nadšení Celestýna, který zrovna táhl stan) že bysme mohli vylézt kopec v tom lese, že se aspoň rozhlídnem. Kopec byl větší než ze spodu vypadal...a Celestýn mě za to nadával do debilů a že mě to vrátí až potáhnu stan já. Jdeme dál...najednou vysvitlo slunko a Celestýn vidí že deme blbě, nečež já reaguju že deme po zelený tak blbě nejdem. Došli sme k mapě a zjišťujeme kam pudem a kde sme (kdesi u Omic). Vypadalo to že sme zas tak blbě nešli. S tohoto omylu sme byli vyvedeni za téměř půl hodinu. Jdeme po silnici a Celestýn zůstal stát, rozhlížel se a vypadlo z něj jenom "Ty vole". Pak se rozhlídnu i já a co nevidím spadená značka, která označovala zastávku a garáž mladýho Jaroša. Ano vrátili sme se okružní cestou na místo kde sme byli před třema hodinama. Takže sme šli směr Troubsko-Popůvky-Troubsko-Omice-Troubsko. Během tří hodin sme třikrát navštívili Troubsko...to bylo téměř na mašlu. Kdybysme hned na kraju Troubska šli rovně (jak sem říkal já) tak už sme dávno kdesi...hlavně někde pryč od dementního Troubska.
Když už sme tam byli tak sme teda zašli na náměstí. Bylo asi 11-12 hodin..........
Tady si naše vyprávění dovolím stopnout...ať toho na vás není do začátku moc. Příště se dozvíte jak pokračovala cesta přes Střelice-Radostice-Prštice-Silůvky a tak dál a tak dál............
A ještě fotka.........

novej dizajn

20. července 2008 v 23:10 | Celestýn |  Celestýnova pekárna
Zdravim. Naši štamgasti si jistě všimli že máme novej dizajn (je to napsaný česky aby to pochopili všichni). Dělal sem to já tak doufám že se líbí. Pokud ne tak s tím nemám nic společnýho. Napište jestli je to hnusný, nebo ještě hnusnější jak to předtím. Ja?

Měl bych vzhlížet s optimismem...my to zvládnem !!

16. července 2008 v 22:00 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Je to tu...dva největší, nejhezčí a nejtvrdší bossové v Beztaku zítra vyrazí na téměř sebevražednou cestu napříč Jižní moravou....největší průser je že sem to před téměř třičtvrtě rokem vymyslel já.......a teď bych si za to nejradši nafackoval...
Též mám sbalíno...cítím silné napětí...a chytám křeč do levé nohy. Ano já možu taky...
Na cestu sem si vzal...4 trička, 1 kraťase, 1 plavky, 2 kalhoty, 3 mikiny, jednu bundu a na lážo plážo 1 pantofle a pak spodní prádlo na který bych potřeboval ještě jeden speciální batoh. Doufám že mám všecko. Měl bych vzhlížet s optimismem...my to zvládnem.......
Bude se mě strašně stýskat po jednom člověku...od zbytku si mile rád odpočinu :-D...
Začínám nabírat odhodlání...bude to tvrdá zkouška a celkem se na ten průser těším :-D. Každej večer si pěkně sednem a napíšem si do deníčku co všechno nám za ten uplynulý den padlo pod nohy. A pak vám to tu krásně předvedeme v luxusní sérii. Bude to strašný, ale děláme to dobrovolně, i když v mým případě se sebezapřením :-D.
Takže loučím se tu s vámi a věřím že to ve zdraví přežiju...mám chuť vám toho ještě tolik sdělit, ale nebudu se zbytečně vysilovat.....tak nashle příští týden.............."New York kotěě" - Joey ze seriál Přátelé

Já možu

16. července 2008 v 20:11 | Celestýn |  Celestýnova pekárna
Zdravim. Tak a mám sbaleno. Všecko v cajku. Prachy máme, stan kupodivu taky, počasí nás nesere a matka mě pustí aji kdyby nechtěla. (A to jako že nechce). Skoro na týden se s váma teda loučím. Až přijedu domů, zřejmě 23.7. tak doufám že bude nějaká kalba. Promlouvám tím do duše Lopucha :-). Bude se mě po vás stýskat, aji po počítaču, po Gilmorkách a kakau. Sbohem

Tapeta na plochu: Kryšpín.com

16. července 2008 v 11:58 | Celestýn
Do třetice nás maestro Kryšpín.
Stahujte TADY

Tapeta na plochu: Žufan je gay

15. července 2008 v 23:26 | Celestýn
Původně tam bylo Žufan je Gay, ale ...... nebudem to přehánět.
Tapetu stáhnete TADY

Tapeta na plochu: Beránek je Bůh

15. července 2008 v 15:23 | Celestýn
Pokus o první tapetu. Stáhnout si jí můžete TADY

Honzíkova cesta na obzoru

15. července 2008 v 11:55 | Celestýn |  Celestýnova pekárna
Zdravim. ANO! Je to tak. Naše akce "Honzíkova cesta, aneb cesta od nikud nikam" se kvapem blíží. Máme ještě s Kryšpínem pár problémů, ale budeme doufat že se nějakým způsobem vyřeší. Pochod, jak tomu teďka řikáme, by měl začít ve čtvrtek (17.7.) o půl 8 ráno.
Problém číslo 1 - Nevim jestli mám stan. Pravda mohl sem se za toho posledního tři čtvrtě roku, co pochod plánujem, podívat. Ale je to strašně daleko. O 3 patra níž ve sklepě, tak uznejte.
Problém číslo 2 - Počasí. Hlásí na příští týden pršení, vychřice, bouřky a záplavy. Když budou záplavy tak ani ten stan conemám nebudu potřebovat, protože nebude kde postavit.
Problém číslo 3 - Nemám prachy. Tohle se zdá být jako největší problém, až do té doby co si vzpomenete na svého velice dobrého kamaráda Lopucha, který se v penězích doslova topí. No to s ním ale budu řešit až odpoledne.
Problém číslo 4 - Matka mě nechce pustit. Ona teda ví že se jí nebudu moc ptat jestli můžu, ale přece jenom může uplatnit svůj devátý smysl a nějakou záhadnou vlnou mě poslat zpátky domů.
To je snad konec problémům. Vycházíme teda 17.7. a vracíme se 22.7.. To ale nejdeme domů. Doma budeme spát až 23.7. (pokud mě máti pustí domů). O 22. se nějak rozepisovat nebudu. Však když tam bude něco zajímavýho (pro vás) tak může byt článek novej.
Jinak cíl naší cesty je Rakousko. Aspoň metr za hranice se musíme dostat.
Toť vše. pá

Na konci světa...část první

15. července 2008 v 0:00 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Koukám na hodinky...čas se pohybuje někde kolem půlnoci. A to je správný čas začít psát znuděnej a ospalej článek. Tak se na to vrhnem, ať už se můžu odebrat do postele.
Trochu se snažím nahánět resty, který mě tu zůstali během mé "dovolené"...takže píšu články co to dá (to znamená že píšu články když mám aspoň trochu času nebo se nudím)...trpí tím sice kvalita mých článků, ale s porovnáním s takovými Ignácovími články to je ještě slabej nápor na lidskou nervovou soustavu.
Ale dost rejpavých komentářů na Ignácovu osobu....

Sem si teď uvědomil že sem vám ani nepopsal kde sem na té údajné "dovolené" byl a co sem tam jako dělal.
Takže jeli sme někam směrem Liberec...Radši se mě neptejte kam přesně, protože to nevím...
Ale je to rozhodně blíž než Rusko a podle doby strávené v autě je to rozhodně dál než Finsko. A jelikož si nejsem jistej jestli náhodou není Finsko dál než Rusko, tak tuhle část radši přeskočím. No...po cestě sem začal zjišťovat že v těchhle končinách se svou rodilou česko-slovensko moravskou brněnštinou zřejmě nedomluvím...a tak sem držel hubu. Na druhou stranu sem si řekl že, když už nic jinýho, tak se aspoň přiučím cizím jazykům. Určitě ste už všichni v čechách byli...někteří z vás sou dokonce trestáni tím že tam musejí bydlet. Takové jedince úpřímě lituju. Přijeli sme teda k tomu Libercu...čili na konec světa, abych zjistil že zde žijí nějaké (sice primitivní, ale přeci) formy života. V tomto vidlákově byl největším obchodem vysoce kvalitní kšeft zvaný svižně a jednoduše "Potraviny", druhým největším obchodním domem byla "Jednota". Ale zpět k prodejně "Potraviny". Tento chytlaví název mě donutil k nahlédnutí...udělal sem asi sedm kroků a k mému údivu sem se nacházel na konci samoobsluhy. Koukám na Cementa a ten po rozkoukání pronesl výstižné "To je, ale díra" jako by mě to právě kradl z úst. Opravdu fantastický zážitek.....
Ale pokračování a největší perly si nechám na příště...tak zatím........

Horoskop.....

14. července 2008 v 10:53 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Zdravím...dnešní horoskop mi radí cituji "Změna vaší vizáže, by neměla být pro nikoho velkým překvapením.". Moc tomu nerozumím...to jako znamená že si mám přečesat vlasy na druhou stranu nebo co?? Fakt tuto větu nechápu...ještě tam dokonce píšou že cítím, jak mi "partnerské vztahy proklouzávají mezi prsty"...kdo na tohle přišel fakt nevim. Abych řekl pravdu tak tenhle druh problému fakt nepociťuju. Jako já snad ty horoskopy přestanu číst nebo co....
Vůbec nic mě neporadili, protože vizáž fakt měnit nechystám. Je to dementní tyhle horoskopy...
V sobotu sem tam dokonce měl že den strávím s příjemnými lidmi. No jelikož sem den strávil mimo jiné s kolegou Žufanem, tak se o pravdivosti tohoto horoskopu můžem jen dohadovat (i když odpověď snad všichni známe :-D). Jo s touto společností to de s kopce...takže jenom já a možná kolega Celestýn dokážeme stát pevně na nohách...vy ostatní ste neskuteční břídilové, co nemaj nic jinýho na práci než číst tenhle dementní článek. Proč jako nejdete ven, když (aspoň zatím) neprší. Venku je krásně pod mrakem a máme 20 stupňů (nad nulou samozřejmě). Co víc si přát v pondělí, kdy je většina lidí v práci a zbytek obyvatelstva má prázdniny nebo si šmatle pro důchod??
No nic na tuhle otázku nemusíte odpovídat...to byla totiž řečnická otázka......tak zatíím

Noční klid aneb nechrápej vole

12. července 2008 v 23:42 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Hmm...nemůžu usnout. Dneska u nás přes moje znechucení přespává Žufan. Jó to má tak někdo smůlu..........
Dvojice Cement - Žufan už dávno vytuhla...takže musím poslouchat jejich noční skřehotání, funění, vrčení a kdo ví jakých zvuků se ještě nedočkám. Zajímavá byla jejich debata před usnutím, na téma "Co mě mlátíš pičo? - tak nechrápej vole". Nechápu jak, ale Žufan akčně usnul jako první...jeho dlouhé a hlavně hlasité nádechy, výdechy a chrápání deptalo Cementa. Takže kdykoliv Žufan vydá nějakej pazvuk tak ho Cement majzne přes hlavu. Načež se Žufan probudí s otázkou "Co mě mlátíš pičo? Snažím se spát"...Cement aktivně reaguje "Tak nemáš chrápat a nahlas dýchat vole!!". Po této výměně názorů se oba otočí na bok a spí v poklidu dál. Teď doufám že mě všichni litují v jakým prostředí musím pracovat kurňa.
A jelikož už je noc a moje možnosti jsou v noci značně omezené tak vám asi popřeju dobrou noc a pudu přemýšlet jakej druh trestu zvolím pro Denisu. Už ani nevím za co ten trest má být, ale dobrou půl hodinu otravovala s tím jestli už mám trest vymyšlenej tak to přece nevzdám :-D. Ale vzhledem k mé současné situaci (situace je taková že v tom kravále co tady dvojka Cement - Žufan vyvádí se nedá přemýšlet) budu doufat že na něco přijdu dřív než zas začne Žufan mlaskat. Protože to je fakt strašný..........

Mám můzu

12. července 2008 v 23:27 | Celestýn |  Celestýnova pekárna
Zdravíčko. Tak mě napadlo že byme (teda já) mohli z dlouhé chvíle udělat třebas tapety na plochu s Beztakem...nějakej motiv beztaku prostě.....nevim proč to tady píšu, když sem mohl hnedka něco udělat a dat to sem. Jenom kdyby byli hodně velký preotesty tak abych si to pak nevypil. Možem udělat třeba aji na mobil něco. ha? jdu spat . akce co?

Poslední článek před odjezdem

12. července 2008 v 21:06 | Ignác Kolovrat |  Ignácova houpačka
Tak, zítra jedu do pryč na 2 týdny. Shodnoím dnešek a to bude vše.
Dnešek začal pěkně trapně a nudně. Ráno sem vstal tak v 11 a šel na kompl. Celkem dlouho sem se tam nudil a byl na KF, který mě nehorázně nudilo. Začal sem si chystat nějáký věci na tábor a to bylo vše. Civěl sem do obrazovky a v tom se prihlasil Kryšpín, tak sem mu napsal jestli by někam nešel, on neodolal a řekl že jo. Ještě sme se pokusily někoho sehnat a sehnaly sme žufana. Sraz byl ve 4 na mostě (zase sme se dohadovali na jakym a pak se dohodlo že třeba na pepikovým). Jak sem tam dosel, nikdo tam nebyl (nečekaně) a tak sem jenom čekal. Pak vyběhli ti dva magoři a běželi ke mě a říkali že potřebují najít telefonní budku, aby napsali Denise. Já je ale uklidnil tím že mám kredit a že si můžou napsat. No tak sme šli do Billy něco si koupit. Před ní stál hlídač, kterýmu říkame Ninja a já se mu vždy strašně směju. Dnes měl fešáckou košily ala havaj, pučenou od Berdy a už 100 metrů před ním sem dostával záchvaty smíchu. V Bille sme zahlídly akčního prodavače, který upokaldny jakoby spal a projížděl zbožím přes to blikadlo. Kryšpín si koupil fofolu a já počítajíce drobáky sem s údivem zjistil že mám 26,50 Kč a tak sem si koupil pikao, nebp jak se to jmenuje a polomáčený. Pak sme se u pokladny smáli se žufem Ninjovi a šli sme pryč. Čekali sme na jakýsi instrukce od Denisy, ale to tu nebudu rozebírat. Kluci mi sdělily jestli dnes nechci spat u Lopucha že mají klíče od jeho bytu a u něj nikdo není, tak sme to tak řešily a zkonšily sme na avkachza Lopuchovým barákem. Pak sme se šli stavit pro Celestýna, ale ten samozřejmně nikam nešel. Zamířily sme tedy směrem nevím jakým. Po cestě sme si kopali se šiškama a kecali o tom co znamená always a co forever. Kryšpín říkal že always je občas a tak sme dámske vložky značky nazvaly "občasky" a vymýšlšly na to spostu trapných hlášek. Zase sme si sedli na nějakou lavku a potkali sme Košler family bež Božky (pro zasvěcené). Nahodily sme na ně pár hlášek a šli sme dál a šli sme pryč, asi zase za Lopuchův barák na lavky. Tam nás oslovil nějákej týpek slovy : " Hej chlapi nemáte válec ?" . Měl domlácenej rypák a flašu něčeho v ruc, následovali ho 2 týpci, z nichž jeden byl Raška, kterej je nejspíš zase hledanej (taky pro zasvědcený). No Kryšpín odpověděl že nemá a já sem a něj čuměl a neveděl sem co myslí. Pak mi docvaklo že cigaretu. Tak ti týpci nasraně odešli. Jak sme tam tak seděli a kecali o blbostech žufan nám řekl že pudem za jeho otcem. Když sme došli k jeho domu, žuf zařval a jeho otec vylezl a hodil mu klíče. Žufan šel do domu a já s Kryšpim sme i sedli na schody a rozložily leták s Kauflandu. U toho sme probírali jak to bude se sýrovým festivalem, kdo to bude sponzroovat, co všechno koupiíme a tak dál. Pak žufan zařval z balkónu že je jich tam víc a že to je jak ve sněmovně a bude to na dýl. Tak sme sbalily kaufland a šli sme zase "kvalitně" na lavky za Lopuchův barák. Tam sme něco málo dořešovali ohledně festyvalu a pak sme šli na zastávku dvaapadesátky. Tam padla to padlo. Chtěl sem zjistit v kolik to jede, ale Kryšp m řek že je to tam strhlý. Tak sem mu řekl ať zavolá na 1188. On na to ale že se mu nechce utrácet 60 Kč za takovou kravinu. Já na to ale, že kdybych byl na Sahaře, že bych tam zavolal. Kryšp se mě zeptal co bych tam ai tak dělal. No a já "kvalitně" odpověděl že bych tam čekal na autobus. Pak sme sedli na schody a zase řešily kraviny a to co sem právě řekl. Pak tam přišli Kryšpovi rodiče a řekli nám že to jede dva, ale kolik to už se se nedozveděli. Tak to za 4 minuty dojelo a já odfrčel dom. No teď sem tady, píšu článek, sestra se mě ptá v čem má jít ven a ted se me ptá jaky si má vzít boty. Venku začíná chcát až na zem a já končím. Mějte se tady zatím dobře a 27.7. sem tady s reportem z mého tábora.
Tak te pix a Ninjovi, sahaře a Raškovi zdar
Ignác Kolovrat
(tento článek byl z půlky psán jednou rukou, za extrémních podmínek a nekonečného komandování jak ze strany rodinné, tak od lidí z ICQ, tak se omlouvám za to jak to trvalo xD )

Co dělá Ignác na Sahaře a další bláboly

12. července 2008 v 19:52 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
6tý den abstinence
Zdravím...včera se konala menší akce. Report, ale nechám na někom jiným, protože ode mě by to nestálo za to. Já totiž nepil...tři loky vodky a půl škopka nepovažuju za chlastání. S takového množství by se totiž neopil ani "normální chlap" (o koho jde ví jen zasvěcení), takže svoji abstinenci považuji stále za platnou. Navíc sem neměl moc dobrou náladu, takže asi tak.....
Jinak dneska mě Ignác pozval na menší konzultaci což sem samozřejmě přijal a přibral sebou Žufana. Nic moc zajímavýho se nedělo...dokud se Žufan nerozhodl navštívit svého otce čehož sme využili a Žufana opustili. S Ignácem sme probrali "1. ročník sýrového festivalu Beztak.com". Nějak sme pořešili jak se seženou finance, co se všecko koupí, jak se to bude hodnotit a že festival proběhne bez účasti alkoholických nápojů (protože to by hodnocení některých sýrů výrazně ovlivnilo). Poté sme projeli co novýho v Kauflandu a odebrali se na zastávku autobusu číslo "52". Tam sme měli menší debatu....
Kryšpín: Chtělo by zjistit kdy to jede....
Ignác: Tak zavolej na 1188....
Kryšpín: No jasný, kvůli tomu abych zjistil kdy ti jede autobus budu utrácet kredit...kterej stejně nemám.
Ignác: Kdybych byl ale na Sahaře tak tam zavolám.
Kryšpín: Počkej...co bys jako dělal na Sahaře??
Ignác: No čekal na autobus vole....
Ano...tento styl odpovědi mě od Ignáca překvapil a hlavně pobavil. Pokud vám to vtipný nepřišlo tak se jděte vycpat nebo změňte dealera.
Tak sem si po dlouhé době projel "kvalitní" web magazin.cz. A opět sem se nestačil divit. Možná ste to četli...nějaká hrozně ukecaná ženská mluvila 30 hodin než její debatu ukončila policie. Jestli vám to přišlo šílený tak asi neznáte Žufana. Ten tu hubu nezavře ani kdybyste na něj zavolali hasiče, natož pak "kvalitní" městskou policii. Von by těch 30 hodin v klidu překonal...přijeli by policajti a ten dement by se s něma dalších 30 hodin hádal. Jó to je náš Žufánek...policajtovi by řekl že je "chytrej jak zvon" a ten by se psychicky zhroutil.
No a to je asi všecho pašáci...tak zatíím................