Leden 2009

8. díl stripů Beztak.com

31. ledna 2009 v 21:38 | Kryšpín |  Beztak.com comics
Po dlouhé době se vydavatelství Beztak.com s.r.o. Brno-Bystrc rozhodlo vydat další ze svých komiksových skvostů. Od posledního dílu uběhla opravdu velká řádka měsíců, což bylo způsobeno dohadováním se o autorská práva, která samozřejmě přísluší mě a kolegu Celestýnovi. Naše hlavní hvězda Ignác Kolovrat už je řádně okoukaná a tak sme se rozhodli pro zcela nečekaný, přesto historický krok. Hlavní roli jsme svěřili Celestýnovi, který nemá příliš zkušeností s komiksem, přesto ukázal svůj nesporný talent. Doslova jako chameleon se s touto rolí popral a splatil tak naši důvěru.
Jeho výkon byl při zkouškách tak přesvědčivý že sme se rozhodli najmout zkušené komparzisty a tím tak Celestýnův geniální výkon postavit ještě o stupínek výš.

Název: Muž mnoha tváří
Díl: 8. díl
Série: 2. série
Hlavní postava: Celestýn
Hlavní vedlejší postava: Tma
Další hlavní vedlejší postava: Tma
Další vedlejší postavy: Tma 1, Tma 2
Scénář: Celestýn
Foto: Kryšpín
Grafika: Kryšpín
Vydává: Beztak.com s. r. o. Brno-Bystrc
Internetové stránky: http://beztak-com.blog.cz/
Případné připomínky pište prosím na Beztak.com@seznam.cz. Výhružky smrtí atd. přijímá Celestýn. Pěněžní odměny, šeky nebo nebo odměny ve zlatě přijímá Kryšpín.
Doporučená cena vč. DPH: 29,- Kč


Celestýnův fialovej chrchel a moje vyrovnávání se s nemocí

31. ledna 2009 v 11:18 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Zdravím všecky přátele zeleného údolí. Sem tak nějak nachcípanej takže nemůžu nic moc dělat, což znamená že sem si udělal čas na napsání článku. Můžu vám popsat co takhle během "lazaretění" (jak by řekl kolega Zem) dělám. Myslim že mě nějakou dobu zabere než ten článek dopíšu, když za každou větou si musím pořádně na férovku zakašlat.

Tak co se dá tak během nemoci dělat? Já se soustředím hlavně na kreslený pohádky a sledování dokumentárních pořádů na Animal Planet. I když je pravda že Animal Planet mám puštěný jenom ve chvílích kdy čtu noviny.
Takže většinu dne trávím přepínáním programu z Jetixu na Minimax a z Minimaxu na JimJam. Jelikož sou tyto stanice tři tak je vysoká pravděpodobnost že si vždycky najdu nějakej vhodnej program.

Některé pohádky, ale na mě působili zbytečně děsivě. Například když na JimJamu dávali pořad, kterej moderoval nějakej fialovej hnus s ocasem, nadabovanej nějakou ženskou s pištivím hlasem, takže vypadal že je nápadně inspirován Celestýnovým čerstvě vyflusnutým chrchlem. Jaké překvapení bylo když sem přepl na minimax a tam dělal detektiva kocour v kalhotech, což mě vzalo mé veškeré dětské iluze, protože podle mě může kocour nosit tak maximálně boty a to by se ještě musel jmenovat Mikeš. Po důkladném prostudování této pohádky sem usoudil že se Mikeš nejmenuje...
Což nebylo nejhorší zjištění, protože reportéra tam dělal žlutej brouček, kterej lítal v helikoptéře!! A to nedává smysl přece...jak asi brouk udrží mikrofón?
Navíc ten program byl vysoce rasisticky založen protože když toho brouka v jednom díle hledali tak hulákali "Kde je náš žlutý brouk?". On se jim samozřejmě neozval což teda nedává smysl, protože kdybych já procházel v Brně "myší dírou" (pro neznalé: obchodní "vietnamská" pasáž) a zařval "Kde je ten žlutej čurák" tak by se jich ozval víc než bych stihl napočítat, protože by mě mezi tím umlátili botama značky abibas.
Prostě strašně nelogickej seriál.
Poté sem se rozhodl počíst si něco v novinách. Dočetl sem se že některé propadlé sklepy na Jižní Moravě půjdou spravit. A to sem ani nevěděl že se nějaký sklepy propadli.

Náladu mě ovšem zvedl film "Blbý a blbější", ale jenom do chvíle kdy mě některý části tohoto filmu dost silně připoměli některé etapy z mého a Celestýnova života. Hlavně teda Honzíkovu cestu :-D.

No a to je všecko...doufám že už víte co dělat během nemoci. Musím si pohnout, protože za 10 minut dávaj na Minimaxu Tudlu a Pudlu.
Takže slunce v duši vám přeje Kryšpín, část sežrané kopřivy mezi tím vším narostlým na louce.

P.S. Vladimíre vřelé díky za tvůj poslední komentář...přijal sem to jako pochvalu. Zrovna včera sem si na tebe vzpoměl, když v kostele zvonili poledne :-)

Obchodní turné : Horečka začíná 1. díl

22. ledna 2009 v 9:08 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
No a je tady novej seriál...a má strašně jednoduchej princip. Půjde o reportáže z brněnských obchodních domů (Tesco, Globus,....). A chceme většinu těchto brněnských obchodů projít co nejdřív a kompletně. Mimochodem jeden z hlavních úkolů je že celková utráta v jednom obchodě nesmí překonat 20 kč.
Dnešní díl bude takovej příběh o tom jak sme přišli na tohle turné, jak sme se snažili dostat do obchodu a následně i z něho. Což původně neměl být problém.........

To sme tak včera S Celestýnem chtěli trochu oživit naši tradiční zdravotní procházku a tak Celestýn navrhl že zajdem omrknout v kolik hrajou voleybalové dorostenky sobotní zápas na kterej se chystáme vyrazit. Celestýn si myslí že hrají v Kéniku v hale Vodova. No samozřejmě sme nic nezjistili....navíc už celkem hezky pršelo. Celestýn oznámil že si musí ještě koupit rohlíky na svačinu. Tak sem navrhl, že když už sme v Kr. poli tak bysme mohli zajet do Tesca. Později mě oznámil počet rohlíků pro který jdeme. Byli přesně dva...což je dost na ranu...táhnout se přes půlku Brna pro dva rohlíky. Tak sem navrhl že nasednem na 67ku (což je teda jedinej spoj, kterej tam jezdí). Jenže na zastávce, kde by měl podle mých propočtů autobus stavět nebylo kdy to vlastně jede. Takže sem rozhodl jít na další zastávka. S prohlášením "Dem na další zastávku...vím přesně kde to je." se zřejmě Celestýn zachvěl strachem. I když nechápu proč, když totiž chodíme podle mě tak se většinou neztratíme. Jenže když chodíme podle Celestýna tak se ztrácíme pravidelně...jeden příklad za všechny...cesta Troubsko, Popůvky, Troubsko, les, Troubsko.
Přesto sem samozřejmě pochopil Celestýnovo nasrání ve chvíli kdy sme byli v půlce cesty na zastávku a kolem nás projížděl autobus. A jelikož další autobus jel až za 15 minut tak sme rozhodli jít na další. Vzhledem k tomu že k nákupnímu centru sme to měli už jenom dvě zastávky tak sem navrhl to dojít pěšky. No...byl sem rád že sem nedostal facku :-). No nakonec sme na zastávku došli, i když sem si byl mnohem míň jistější že vím kde to je. Autobus přijel pozdě...což v dešti moc nepotěší.
Vystoupili sme u nákupního centra a rozhodli se teda vkročit. Cíl byl jasný vzít dva rohlíky a vypadnout. Později se cíl změnil na projít všechny regály postupně a vyzkoušet co nejvíc věcí. A kdyžtak vzít aji ty rohlíky. První zastávka byla u cédéček...takže sme si pustili vražednou kombinaci Ewču farnou a Metallicu. Projítí regálů není zas tak snadný...hlavně v případě kdy jdete s Celestýnem. Ve chvíli kdy sme procházeli kolem rozdělávacích židlí tak se Celestýn rozhodl jednu vyzkoušet. Rozdělal ju...jenže mu nešla zase složit. Už sem pomalu chtěl vyhlížet nějakýho ochotnýho prodavače, když v tom Celestýn židli složil. Tak sme popojeli. Prošli sme toho hodně, objevili sme spoustu nových věcí (například...věděli ste že Tesco vyrábí vlastní pivo s názvem Beer...mám strach že Světák má konkurenci v soutěži o nejhnusnější pivo). No nakonec sme rohlíky našli (po skoro hodině...a to fakt nekecám). Celestýn vybral dva nejlepší kousky a mohli sme jít. Po zaplacení čtyř korun za dva rohlíky mě došlo že mám vlastně žízeň jak sviňa. Takže sme se rozhodli vrátit, s tím že už to tam známe a tak nebudeme prolízat zase celej obchod a rovnou koupíme pití. Takže Celestýn schoval rohlíky do květináče u pokladen a vyrazili sme. No chvilu trvalo než sme našli chladící box s kofolou. Ale povedlo se a celková utráta činila nějak těch dvacet korun. A rozhodli sme se že pojedem dom.
Za sedm minut nám jede autobus tak sem navrhl že si ještě zapálíme. Což asi nebyl úplně dobrej nápad a Celestýn moc nevěřil že to stihnem. No ale ještě před tím než sme si stihli zapálit, Celestýn vlezl do nákupního vozíku. Tak sem ho roztočil, vrazil sem s ním do rantlu a pak když už mě přestal bavit tak sem se rozhodl že ho pořádně roztlačím a švihnu ho o rantl. Celestýn začal nadávat a tak sem ve chvíli kdy už byl kousek od rantlu na něho začal řvat "Vyskoč vole!!". No nevyskočil a ke vší smůle se ani nevysekal, jenom trochu nadskočil.
Při přehlídce sprostých slov na mou osobu sme si zapálili. jenže v tu chvíli vyjel autobus. Přišli další nadávky a při chůzi na další zastávku jich bylo ještě pár. No nakonec sme nasedli na autobus. A všimli sme si naprosto dokonalé matky jedné malé holky. Nevěřili sme že to je její matka, ale všechno tomu nasvědčovalo. Pak stoupla jedna holka a jaksi jí bylo vidět hnusně zelený spodní prádlo. Čehož by si všiml snad aji slepej. Tak Celestýn zahlásil "Jóó zelený sou dobrý" můj výbuch smíchu se nedal vydržet.
Později sme vystoupili na vozovně a rozhodli se jít na šalinu, když vydím jak jedna zrovna jede. Vyběhli sme a když už sme byli u ní tak sme zjistili že tam má konečnou.
No nakonec sme se domů dostali....
A já zapnul televizi kde běžel americkej film z šedesátých let. Ženská tam začala zpívat a já nevěřil svým uším. Nějakej týpek do toho tu písničku začal dabovat. Jako když už se dá dabovat porno tak proč né písnička že?...ale nikdy nepochopím proč to daboval chlap...navíc s tak unuděným hlasem. "Jsi můj (ticho) (ticho) malý (ticho) směšný (ticho) (ticho) (ticho) Valentýn"
Fakt strašný...........
Nic zitra bude asi další díl...........tak zatim zdar.

Žltý sneh

20. ledna 2009 v 8:53 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Milí úchylní přátelé...
Už je to přesně rok a dva dni co vznikl tenhle geniální blog. Během tohoto roku se naše zájmy zcela změnili...a je to poznat. Jeden z mých prvních článků byl o kreslené pohádce...po pár měsících se střed zájmu tohoto blogu stal chlast. A tak je to doteď...samozřejmě mezi tím proběhly dvě článkové války (a hlavně ta o tom že Celestýn je gáj a R'n'B je pro buzíky stála za to). Ale vždycky...prostě vždycky šlo o chlast nebo o dětský chování dospělýho Celestýna a věkově téměř (duševně určitě né) dospělýho Kryšpína.

Před týdnem (v pátek 9.1.2008) sme uctili výročí tohoto blogu...přesně naší filozofií...aniž bysme to tušili. Jednoduše sem vzal boby...Celestýn šlohl v kočárkárně minisaně...a hurá na kopec. Teda...pro flašu samozřejmě...kopec počká. Kupodivu sem se s těma bobama necítil moc trapně. A pokaždý když sme procházeli kolem, klidně sebemenšího kopce tak sem na ně nasedl a natvrdo sem ten kopec sjel. Jednoduše sem si to užíval...jenže nepříjemný zjištění, když sme přišli na kopec bylo to že dokonce já sem starší než všecky děcka na kopcu dohromady. Skoro...
Postupně sme sjížděli kopec...nadávali si že před děckama mluvíme sprostě...a bavili sme se přeřeknutím že "Ty děcka sjedem.". Navíc Celestýn si prutálně narazil kostrč a svoje extrémní saně.
Postupem času sme navazovali kontakty s ostatníma šoférama saní všeho druhu. A já si postupem času začal připadat čím dál víc jako pedofil. V čemž nás podporoval náš stálý sponzor "Vodka Jemná". Začínala mě být zima což mě ovšem nebránilo v tom abych se pohádal s jednou desetiletou (nebo kolik to říkala) holkou. Jméno sem zapoměl, ale tuším a už ani nevim proč sme jí říkali Zeman. Nakonec dala i mě přezdívku..."plešoun" :-D....to nás s Celestýnem dostalo...protože "plešoun" (kdo to neví) je moje neoficiální přezdívka.
Ona a její kamarádka při otázce "Holky víte aspoň co je to impotence, když mluvíte tak sprostě?" reagovaly "Nevíme...to ste vy?". Nerad to přiznávám ale potřeli nás kurňa. Nakonec tyhle holky museli domů (taky už bylo šest hodin že jo) a tak sme si s Celestýnem vybrali jinej střed zájmu. Dvě dvanáctiletý holky, z nichž jedna mě připomínala naši starou známou Sabrinu mladou čaroďejku, která byla stejnýho věku a měla za kamarádku dvanáctiletou latinsko-americkou pornoherečku Casandru Mexico Cortez.
No nebyla to ona, protože se jmenovala už nevim jak (jelikož flaša byla pomale vypitá). Postupem času sme se s Celestýnem začali bavit o tom jak tyhle dvě holky budou vypadat až vyrostou. Já sem tvrdil že bloncka bude hezčí, Celestýn tvrdil že bruneta. Jelikož alkohol do nás vstoupil úplně tak sme to začali říkat i těm holkám že budou za pár let fakt krutý. A ať si na to vzpomenou až jim bude tolik co teď nám. No prostě trocha pedofilní nálady......
Při těch dohadách sme pořád kontrolovali jak, která vypadá...a holkám už to aji přestalo vadit...a pomalu se začali nabízet. A v tu chvíli sme si oba řekli dost...sme vožralí a je kurevská zima, dem do nějakýho baráku rozmrznout...a holky zůstanou na kopcu, protože už tak potřebují zchladit. Pár minut sme se ohřáli a vrátili sme se na kopec.
Holky tam na nás stále čekali...takže sme kompletně dopili jemnou (mimochodem sme to zapíjeli RC colou, kterou sme v tu chvíli už museli okusovat) a jezdili s něma (upozorňuju: každej na svým "dopravním" prostředku). Holky se začali čím dál víc předvádět a my s Celestýnem sme si vyhlásili soukromou soutěž, kde holky (aniž by to tušili) sbíraly plusový body za chování, předvádění se apod. Samozřejmě vyhrála bloncka. S čímž sem počítal, protože bude prostě hezčí než ta druhá.
O půl deváté pro ně přišla nějaká nasraná babka že měly být v osm doma. A my sme vyrazili taky dom.....
Mimochodem povolili sme videa, který sedí k článku...
Bohužel sem neobjevil jako odkaz písničku od Horkýže slíže - Žltý sneh. Ale dám sem dvě videa, který se přesto k článku hodí.......



Dítě s nohou bez mozku

18. ledna 2009 v 13:06 | Kryšpín |  Kryšpínovo peklo
Moc se mě nelíbí statistika tohoto měsíce v počtu napsaných článků...dva sou teda fakt málo i na nás. Takže s tím něco málo provedem. Název článku nebude mít s jeho obsahem zřejmě nic společnýho. Ale dneska sem si všiml kvalitního článku s názvem "Dítě s nohou v mozku".
A jelikož dneska pudu psát i o našem kamarádovi Zemovi tak mě přišlo vtipný tento název článku poupravit a napasovat ho sem. A myslím že na Zema to sedí hezky (sorry kámo...ale jelikož nikdo nemá mozek v noze tak by ti to ani nemělo vadit).
Ale o čem že to chci vlastně psát?
O včerejším dnu, při kterém sme se značně sportovně obohacovali. Plán byl jasný...
- Zbrojovka hraje poslední zápas tipsport ligy v jednu hodinu proti slovenské Dubnici (i když postup do další fáze turnaje si naši chlapci vybojovali už minulej týden tak nebylo na škodu osvěžit si jména hráčů a nadávky na našeho obránce Švejnohu).
- Pak hraje Kometa a jelikož hraje v pět tak bylo dost času na přesun z brněnských Ivanovic kde se konal zápas Zbrojovky. (Já sem se teda po půl roce rozhodl na hokej zavítat)

Nečekaně se ozval Zem, že by šel s nama. Odpor v tomto případě nebyl nutný, protože sme Zema od Silevstra neviděli. Takže sme s ním měli ve dvanáct sraz na hlavasu. Vyrazil sem hezky se dvěma šálama jak nějakej šulin za Celestýnem kolem jedenáctý. Fotbal má začít v jednu takže bysme to měli stihnout. Přes veškeré problémy sme se po dvanácté na hlavasu opravdu objevili. Zem přišel s chessburgerem v ruce a hláškou že musel ještě do meka na hajzl. Po zjištění že autobus do Ivanovic nám jede až za dvacet minut sme si šli vsadit. Teda já si nevsadil protože sem za tenhle týden 50 kč v mínusu, a to sem dvakrát vyhrál.
No do Ivanovic sme se dostali v poklidu a rovnou sme zamířili do tréninkového střediska 1. fc Brno. Vstup byl 30 kč což mě v mé finanční krizi moc nepotěšilo.
Fotbal probíhal celkem nudně...prostě jako většina zápasů Zbrojovky...přesto sme se naším typickým způsobem bavili. Řešení toho že Švejnoha neumí centrovat vzduchem a toho že obránce Čoupek je typickej koncovej hráč, sem prokládal pronesením slova "Sambáá" nebo frází "Teď uvidíme kličku v rytmu samby" při každém dotyku s míčem našeho brazilského záložníka Eltona Liry.
Brno vyhrálo 1:0 takže sme spokojeně odjeli koupit pro mě lístek na Kometu a pak hurá nažrat se do meka. Měl sem dvě stravenky takže pět chessburgerů a malá kola to jistí...přesto že sem jeden chess dal Celestýnovi tak sem se cítil celkem najezeně. V mekáčovi sme se smáli Zemovi že je buzík protože si koupil kapučíno (nebudu se s tim srat...prostě nevim jak se to píše no...). Bavili sme se na účet slečen od vedlejšího stolu, které se oblíkly, stouply si a ještě pět minut postávaly u stolu a vykecávaly. Což sme s Celestýnem v jednu chvíli demonstrovali ostatním navštěvníkům Mekdonaldu (opět stejný problém jako u kapučína...musím uznat že ani u psaní slova chessburger si nejsem zrovna jistej).
Poté sme si to vyrazili rovnou na hokej. Všem sme se smáli že tam sou už hodinu před zápasem...což ve chvíli kdy tam už ste s něma, nepůsobí zrovna inteligentně. A Čekali sme na začátek.....zápas proběhl tak jak měl a Kometa vyhrála 5:2.
Ale až teď se vlastně dostáváme k tomu, proč tenhle článek vlastně píšu. Po hokeju sme vyrazili tradiční cestou na 52ku a při debatě o tom proč nepostavit hokejovou halu na místo té staré a zbourané za Lužánkama, nás Zem uzemnil při prohlášení "Tak bysme tam dali betony a mohlo by se hrát". Samozřejmě kolega myslel mantinely, ale mám pocit že Zem na to kápl.
Potom ještě při diskuzi na téma "na kolik nejvíc to Zem vytáhl v autoškole" pronesl že jel 140 "ale jako normálně s inspektorem". Kolega myslel instruktora, ale to už mu nikdo neodpáře. (Zeme...doufám žes čekal že o tom napíšu článek :-D).
No a potom sem ještě v Kohótkách na hájence prohrál s Celestýnem v házení papíru na koš 2:0, což teda není moc zajímavý, ale tato porážka byla tak překvapivá a tak ojedinělá že bych se divil, kdyby si Celestýn nezačal stěžovat že sem se o tom nezmínil.
A toť vše.....

Tak zdarec jak sviňa.........

Šťastné a veselé aneb Celestýn montérem

5. ledna 2009 v 17:14 | Celestýn |  Celestýnova pekárna
Zdravim. Jistě ste se pobavili nad tím že sem si rozbil počítač zrovna na celý vánoční svátky. Moje plány, jako že si dám do komplu novou ramku, stáhnu z netu GTA 4 a budu 15 hodin denně pařit GéTéÁčko, se rozplynuli ve chvíli, kdy sem rozmontoval počítač a odborně instaloval RAMku do své skvělé základové desky. Když mě tam chvilu RAMka nešla dát, tak sem si řekl že zapnu kompl a zeptám se někoho na ICQ jak na to, popřípadě se podívám jestli mám tu RAMku vůbec dobrou. No počítač, ale zapnout nešel a vydával jakýsi pazvuky připomínající Nikolu vykonávající velkou potřebu na školním záchodě. Znova sem tam něco povrtal a znova zapl...a zase nic. Podíval sem se teda na typ kterej tam dávám a na typ kterej tam už je, čímž sem se zhrozil, že sem vlastně máti nadiktoval něco co vůbec nepotřebuju. Pár dní sem to držel pod pokličkou a dělal manuálně zaostalýho člověka, ale nakonec při kvalitní konverzaci v šalině číslo 13 to ze mě vypadlo. Následovala asi půl hodinová hádka s mojí máti, kterou, bohužel nedostatečně, tlumila hudba z mého mp3 přehrávače. No dopadlo to tak že sem si nechal za 200 korun českých spravit počítač a jsem zase tu. Po přečtení minulýho článku je možná škoda že mám přístup na internet protože se mě za prvé vrátili živé vzpomínky z onoho rána a za druhé tak přemýšlím jak ten stan bude vonět až ho v létě znovu otevřu. Tak se mějte, du se dívat na skoky na lyžích...mám 4 tikety tak jak aspoň jeden nevyjde tak v tom má prsty Nikola.

Honzíkova cesta aneb od nikud nikam a zase na zpátek 6. díl : Velké finále

5. ledna 2009 v 12:42 | Kryšpín |  Beztak.com
Rozhodl jsem se první článek v tomto roce pojmout hodně svátečně. A tím odtajnit některé, pro někoho známé pro někoho méně známé ale pro mě dost choulostivé informace, které měli být skryty. Aspoň já sem to plánoval :-). Vzhledem k tomu že sem doma a sem nemocnej tak na to mám i čas.
Našim stálím čtenářům to snad už začíná docházet. Ano je tu poslední díl Honzíkové cesty aneb odnikud nikam a zase na zpátek. Tohoto slávného seriálu podle skutečné události. Kdo neví o co jde tak ať si přečte starší díly, protože se pokusím navázat na text, kterým sem v minulém díle končil. Myslim že je docela úspěch že sem skoro po půl roce se dokázal dokopat abych napsal ten poslední díl :-D. Paměť je děravá, ale na tyhle zážitky v životě nezapomenu, protože to byl opravdu neskutečnej vrchol výletu. A ani nelituju toho že z plánovaných sedmi dní sme na cestách strávili jenom tři dny :-D. Jedním z důvodu zkrácení výšlapu byla právě noc o které budu teď psát. Noc kterou mě Celestýn bude navždy připomínat (i když já na něho mám trochu těžší kalibr...doslova těžší :-D). Dost vykecávání...jdeme k věci..........

Utopenec zapůsobil aneb stopem to nepude vole
........jak sem tak ležel, tušil sem že to nebude klidná noc. Mrknul sem na mobil, kde byla smska od kolegy Celestýna že je někde a přijde někdy a že mu mám kdyžtak zavolat (přesný znění si nepamatuju), ale podle množství chyb sem usoudil že buďto je Celestýn dost na mol nebo potkal Zema a ten tu smsku napsal za něj. Rozhodl sem se že zavřu oči a v klidu usnu (to v klidu bych měl dat nejspíš do uvozovek...takže takhle "v klidu"). Najednou sem se zvedl a poslepu sem začal hledat sáček...což sem o chvíli pozdějc vzdal. Opět sem zalehl a tentokrát už sem natvrdo pocítil tlaky v žaludku a bylo mě jasný že to musí ven. Rychle sem vylezl do půl těla ze stanu a hodil to vedle něj. Spokojen jak sem šikovnej že sem nic netrefil sem opět zalehl. A opět tlaky ve stejných místech. Tentokrát to šlo mnohem rychleji takže sem stačil vystrčit akorát hlavu. Takže sem vyloženě nablil před stan (pointa přijde za chvíli). Tušil sem že tam máme boty, ale moc sem to neřešil a opět sem zalehl. O několik minut později mě probouzí další tlaky v žaludku. Rychlost žaludku mě překvapila ještě víc jak minule. A tentokrát sem nestihl vystčit ani hlavu. Ano je to nechutný...nablil sem do stanu...a aby to bylo ještě nechutnější tak sem nablil do míst kde by měl mít Celestýn batoh...a hlavně sem nablil spíš na jeho část stanu než na svou. (pointa se blíží). Pak sem se ve zmatku to snažil uklidit což dobře nešlo, takže sem zalehl na svou nepozvracenou část stanu a usnul sem.
Ráno mě probouzí řev..."Fůůj to je smrad ty vole", "Co ste to dělali vy prasata?"..."Pičo, vy ste si poblili boty!!"..."Divej Jirko, mrdni do toho tim klackem". No nebyli to nikdo jiný než kolegové Jirka a Stašek. Dokonale mě probouzí Staškův při bolesti hlavy neskutečně pronikavej jekot "Stávejte vy hovada". Vstal sem...oba mě radostně přivítali a začali se vyptávat, který prase se tam tak stylově vyblilo. Nechtěl sem si veškerou slávu sebrat sám pro sebe, přesto to ze mě vymámili až sem se jim přiznal. Začal sem počítat ztráty...kupodivu veškeré ztráty padaly na Celestýnovu hlavu. Byli poblitý troje boty (jenom jedny byli moje), část spacáku (nebyl můj), dva ručníky (jeden můj) a jeden kompletně pozvracenej batoh (to je ta pointa...nebyl můj :-D). Celestýnovo probuzení doprovázely nadávky na mou osobu (z nichž slovo "piča" by se dalo považovat ještě za slušný). Podle jeho propočtů měl na výletě myslim pět triček. Tři sem poblil, jedno měl na sobě a to poslední nějakou záhadou přežilo. Jedno, podle Celestýnových slov jeho nejoblíbenější (i když mě se nikdy moc nelíbilo), musel ze zřejmých důvodů vyhodit. Později (kolem dvanácté...tedy ve chvíli kdy Celestýn ještě stále ležel ve stanu a nadával mě do kurev) mě kolega vyslal vyprat mu ty zaprasený věci. Přijal sem vinu takže sem bez keců ty věci vzal a šel je "vyprat".
Když sem se vrátil tak sem zklidil další hezkou vlnu slov vhodných tak leda do německýho fekál porna. Takže si ty věci šel Celestýn vyprat sám. A nějakým způsobem sem rozhodl že jdeme pryč z kempu a jdeme do Rakouska. Celestýn nechtěl, ale taky nechtěl pokoušet smůlu s další nocí semnou ve stanu, takže na můj návrh přistoupil. Mezi tím se dělo ještě plno věcí...třeba vyjížďka po jezeře na lodičkách, nákup a balení stanu (opět v režii Celestýna...tentokrát mě na to nenechal ani šáhnout). Při balení stanu sem měl teda dostatek volného času na sledování týpků z Archlebova při fotbálku. Plešatej týpek šel hledat balon do křa, kterej byl za náma. Přitom si nám opět postěžoval že maj všichni nápadně podobnej stan jak on, dokud balon nenašel. Kopl ho kamsi doprdele a zahlásil "Pepo...tam ho máš!!". Po sbalení stanu sme vyrazili.
Byli sme v půlce kempu a už mě začal docházet dech...lámali mě myšlenky jakože bysme mohli jít na autobus nebo tak něco. Po cestě Celestýnovi spadlo triko, který sem mu pracně připevnil na batoh. A jelikož to byla moje vina...tak sem se pro něj musel vrátit. (protože příjit v jeden den o dvě trika by Celestýn už asi nerozdejchal). Po vyřešení všech formalit sme kemp dost unavení opustili (už sem se zmiňoval že ten kemp má 3 km).
Celestýnův plán číslo 1...jet stopem...můj plán číslo 1...lehnout do škarpy a v klidu umřít. Jelikož sme měli oba vybitý baterky v mobilu tak se nedalo nikomu zavolat aby si pro nás přijeli. Přešli sme hráz (a to není nějaká malá hráz jako na Priglu) aniž by nám kdokoliv zastavil. Moje nechuť stopovat se projevovala tak že sem prostě nestopoval...a tak sme šli dál. Parkrát sme se nanápadně pohádali a připoměli si jak sme se na tohle těšili. A v tom mě svitla naděje. Vzpoměl sem si že takový 3 km od nás je dálniční bistro. Tam se můžem najest, napít (měli sme teplou hnusnou vodu...které nebylo ani půl litru) a hlavně nabít baterku a zavolat dědovi aby přijel. Jelikož místo kam sme měli namířeno bylo vzdáleno ještě dobrých 15 km tak to byla jedna z posledních šancí. Došli sme k Bistru...a bylo zavřeno...přesto že z tama bylo slyšet rádio nikdo na hlasitý bouchání nereagoval. Tím pohasla poslední naděje...lehl sem na lavičku snažil se něco vymyslet. Celestýn vypadal na to že má úpal...což bych měl mít spíš já, vzhledem k délce mých vlasů. Prošel sem se kolem toho Bistra a najednou sem uviděl zásuvku...rychle sem vyletěl pro nabíječku...nabil sem mobil a zavolal babičce. Po 15ti minutách přijeli. U nich sme pojedli a děda nám podal návrh že nás klidně zaveze dom nebo že u nich můžem přes noc zůstat. Celestýnovi bylo blbě a já byl od prvního dne žhavej na to abych už byl zase doma. Takže sme zvolili první možnost......
A tím to celý skončilo..........

Díky za přízeň...bez mailu Dje Wikka bych to asi nedopsal. Díky ti chlape........
Takže tím je celá série uzavřena...ale určitě se někdy zase dočkáte podobných seriálů na podobně šílený téma.